Další lidová pověst o strašidlech zdejšího kraje nepřímo souvisí se slepým mládencem z Vísky, u něhož se sám císař Karel IV. zastavil, když vracel se v r. 1355 po staré zemské stezce z Říma, kde korunován byl na římského císaře. Prorocká slova mládence, která se poté do jednoho vyplnila, zaujala císaře natolik, že odvedl si ho sebou na pražský hrad, kde choval ho v úctě až do jeho smrti. Co se Zelené hory týče, za časů znamenitého rozmachu a slávy zdejšího cisterciáckého kláštera, tehdy ještě jako malé pachole, předpověděl u první klášterní brány, která stávala prý na polovici cesty od města směrem k dnešní vesničce Klášteru (nedaleko dnešního Červeného mostu), jeho zkázu spojenou s velkým utrpením a bojem. Do sto let (20. 4. 1420) naplnila se do písmene jeho věštba a za husitských bouří byl klášter vypálen a zničen. Se zkázou kláštera souvisela i ohromná bitva, odehrávající se počátkem roku 1420 na úpatí Zelené hory, kdy Bohuslav ze Švamberka sehnal z ní Mikuláše z Husi spolu s jeho lidem s takovou urputností, že i potok Muchovka (dříve Mnichovka) zde protékající naplnil se krví poražených. Vždy, když se blíží výročí této krvavé půtky, je prý v noci slyšet u Červeného mostu vedoucího přes onen potok nářek pobitých a raněných, kteří tu nejen umírali bez pomoci a slitování, ale byli prý i zlověstně dobíjeni a mučeni za strašlivých zvěrstev. (Červený most, stál-li zde tehdy vůbec, byl nejspíše ještě dřevěný. Dnešní podoba pochází zřejmě ze čtyřicátých let 19. století a ještě donedávna byl tento most stále natírán červenou barvou.)
