Jedna z pověstí o zániku cisterciáckého kláštera (ne)pomuckého praví, že když Žižka spatřil krásné budovy klášterní - nemínil je zničit, avšak pouze se rozmýšlel, jak nějakou lstí se jich nejlépe zmocnit. Ovšem vojsko, které tábořilo poblíž bran kláštera, a mezi nímž bylo i spousta místních obyvatel, bylo příliš rozzlobeno na přísné mnichy, a tak když jakýsi Ryntov, který dobře znal místní poměry a začal vojsku čítajícímu 30.000 hlav líčit, jak za jeho vedení se mohou kláštera podzemní chodbou snadno zmocnit, přičemž si vymanil nárok na všechno zlato, jež by tu nalezl, lid ho uposlechl a tak ještě dříve, než Žižka mohl se rozhodnout, uskutečnil se útok na klášter. Při hrozném masakru ukrutné přesily nezůstali prý ušetřeny ženy ani děti, hlavní chrám i vše ostatní lehlo popelem. Říká se, že tehdy i Bůh musel zavřít oči. Když při vyšetřování vyšlo najevo, jak se věc seběhla, přikázal prý Žižka veškeré zlato roztavit a dal ho nalít chamtivému Ryntovovi do křtánu, aby se jím zadávil (a louka, na níž se tak stalo, dodnes nese jeho jméno).
