Když roku 1434 utrpěla husitská vojska v bitvě u Lipan rozhodující
porážku od katolických královských vojsk, mělo to za následek uzav-
ření revoluční kapitoly husitské revoluce, neznamenalo to však zda-
leka porážku husitských Čech. Následnou pokračující rozpolcenost
obou stran ukončil (alespoň na chvíli) až po nečekané smrti krále
Albrechta II. husitský hejtman čtyř sjednocených východočeských kra-
jů – Jiří z Poděbrad. R. 1448 obsadila poděbradská strana pod vede-
ním Jiřího Prahu. Od tohoto okamžiku byl pak Jiří prakticky vládcem
Čech, zvolen za krále byl však až roku 1458.
Jednota zelenohorská – politicky a nábožensky motivovaný spolek části české katolické šlechty, kriticky zaměřené vůči Jiřímu z Poděbrad, založen 28.11.1465 v Černém sálu na zámku Zelená Hora (Šestnáct příslušníků katolických panských rodů se zavázalo, že si budou po dobu pěti let pomáhat proti králi Jiřímu z Poděbrad – který pocházel z husitsky orientovaného panského rodu – u kterého upadli v nemilost a který chtěl být spravedlivým vládcem kališníků i katolíků). Proti králi se brzy otevřeně postavily i Vratislav či Plzeň. Akce katolíků podporoval i papež, který již 2. 8. pohnal Jiřího před svůj tribunál, kam se český král ve stanovené lhůtě 180 dnů nedostavil.
23. 12. 1466. Papež Pavel II. prohlásil Jiřího Poděbradského za sesazeného z českého trůnu a zbaveného všeho majetku. Zároveň vyhlásil proti husitským Čechám křižáckou válku, a i když mnozí zdejší obyvatelé ještě měli v živé paměti nemilosrdné vypálení cisterciáckého kláštera a městečka Nepomuku, již museli čelit nájezdům dalších vojsk, především „zásluhou“ Zelenohorské jednoty, ustanovené na zdejším stejnojmenném hradu. V té době zaniká velké množství vesnic, především v držení drobné šlechty. Její příslušníci stáli ve službách velkých feudálů, tvořili vojenskou hotovost a proto nepřátelé ničili jejich vesnice, neboť je tak připravovali o zdroj příjmu a výživy.
14. 4. 1467 se konal na stejném místě druhý sjezd jednoty, na kterém byla slíbena pomoc císaři Fridrichovi III. proti králi Jiřímu z Poděbrad.
20. 4. 1467. Jiří z Poděbrad vyhlásil nepřátelství Zdeňkovi ze Šternberka, kterého papež Pavel II. potvrdil vůdcem českých katolíků. Otevřený vojenský konflikt vzplál fakticky až 23. 4., kdy Zelenohorská jednota vstoupila do války proti Poděbradovi. Domácí odboj i vpády křižáckých hord z německých oblastí však „husitský král“ dokázal, až na výjimky, potlačit, přičemž zelenohorská jednota utrpěla několik porážek. Zachráněna byla však 31. 3. 1468, kdy uherský král Matyáš vyhlásil nepřátelství Viktorinovi z Poděbrad, a tím fakticky i jeho otci Jiřímu. Matyáš brzy získal pod kontrolu značnou část Moravy a podporovaly ho též vedlejší země Koruny české.
26. 2. 1469. Při přechodu Železných hor se Korvínovo uherské vojsko, směřující ke Kutné Hoře, octlo v obklíčení českou zemskou hotovostí. Matyáš proto přistoupil na jednání s Jiřím z Poděbrad mezi čtyřma očima. Obsah rozhovorů, konaných v polospálené chalupě ve vsi Uhrově u Vilémova, není znám. Nejspíše však Matyáše Korvína zachránilo před drtivou porážkou jen uzavření smíru. Navíc mu český král Jiří z Poděbrad slíbil za zprostředkování dohody s papežskou stolicí podporu při kandidatuře na římský trůn. Po příměří uzavřeném na čestné slovo v Uhelné Příbrami Matyášovy oddíly opustily Čechy.
Matyáš Korvín však své čestné slovo nedodržel a 3. 5. 1469 se dal zvolit katolickou opozicí českým králem. Jeho vládu uznávala nejen většina českých katolíků, ale též mnozí Moravané a celé Slezsko i obojí Lužice. V důsledku toho hrozilo zemím Koruny české roztržení.
5. 6. 1469. Český zemský sněm, jehož se zúčastnili Poděbradovi stoupenci, schválil návrh krále Jiřího, aby po jeho smrti nastoupil na český trůn Vladislav Jagellonský, syn polského krále Kazimíra IV.
22. 7. 1470. Jiří Poděbradský vyzval při válečných operacích na Moravě Matyáše Korvína k osobnímu souboji, který by rozhodl o výsledku války, avšak Jiří z Poděbrad umírá dříve, než se mohl souboj uskutečnit (22. 3. 1471 v Králově dvoře na Starém Městě pražském)
27. 5. 1471. V souladu s vůlí Jiřího Poděbradského a závěry zemského sněmu (5. 6. 1469) byl v Kutné Hoře českým králem zvolen patnáctiletý polský princ Vladislav z katolické dynastie Jagellonců. Jeho vládu uznávaly fakticky jen husitské oblasti Českého království, zbývající teritoria zemí Koruny české se hlásila k Matyáši Korvínovi.
28. 5. 1471. Protiakcí vůči kutnohorské volbě ( 27. 5. 1471) byla slavnostní korunovace Matyáše Korvína českým králem v katolické Jihlavě.
9. 3. 1472. Synové Jiřího z Poděbrad si rozdělili dědictví, které jim odkázal otec.
8. 11. 1472. Římskoněmecký císař Fridrich III. uznal za českého krále Matyáše Korvína.
24. 11. 1472. Král Vladislav potvrdil privilegia pražské kapitule a všemu katolickému duchovenstvu. Kapitula však zůstala na nepřátelské straně a Vladislava se stranila.
březen-duben 1473. Ve slezské Nise proběhlo pod patronací papeže neúspěšné jednání mezi Matyášem Korvínem, Vladislavem a polským králem Kazimírem.
28. 5.-9. 6. 1473. Zasedal zemský sněm v Benešově, na němž byli zvoleni čtyři zemští ředitelé, kteří měli spravovat zemi, než se válčící strany dohodnou
11.-13. 3. 1474. Vladislav Jagellonský uzavřel s císařem Fridrichem III. smlouvu proti Matyáši Korvínovi a rakouskému šlechtickému spolku.
1474. Proběhla neúspěšná vojenská intervence českých a polských vojsk ve Slezsku proti Matyáši Korvínovi.
8. 12. 1474. Vladislav Jagellonský uzavřel ve Vratislavi s Matyášem Korvínem příměří na tři roky.
21. 7. 1479. Byl slavnostně vyhlášen tzv. olomoucký mír mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem Jagellonským, podle něhož měli oba panovníci užívat titulu český král, přičemž Vladislav měl vládnout v Čechách a Matyáš na Moravě, ve Slezsku a Horní i Dolní Lužici.
29. 4. 1487. Minstrberská knížata slíbila na sněmu v Norimberku pomoc císaři Fridrichovi III. proti Matyáši Korvínovi. Ten se snažil vojensky ovládnout celé Slezsko a předat je do rukou svého nemanželského syna a předpokládaného nástupce Jana Korvína.
asi 18. 6. 1487. Jan Hasištejnský z Lobkovic a Půta Švihovský z Rýzmberka slíbili v Římě jménem krále Vladislava papeži Innocenci VIII. poslušnost. Papež uznal Vladislava za českého krále.
6. 4. 1490. Ve Vídni zemřel uherský a český král Matyáš Korvín.
1. 5. 1490. Vilém z Pernštejna půjčil králi Vladislavovi částku 24 tisíc zlatých uherských, aby se mohl po smrti Matyáše Korvína ucházet o uherský trůn.
8. 5. 1490. Český zemský sněm vyslovil králi Vladislavovi podporu při jeho snaze dosáhnout uherského trůnu.
8. 5. 1490. Ve Vídni byla uzavřena tajná dohoda mezi uherským magnátem Štěpánem Zápolským a zmocněnci krále Vladislava.
15. 7. 1490. Král Vladislav byl zvolen po smrti Matyáše Korvína uherským králem, čímž se odstranilo nebezpečné roztržení zemí Koruny České.
